Petr Rožňák
Glosa 28. prosince 2025 19:00
Sudetoněmecké krajanské sdružení (SdL), které sdružuje Němce odsunuté po druhé světové válce z Československa a jejich potomky, oznámilo záměr uspořádat v roce 2026 svůj 76. sjezd poprvé na českém území – v Brně. Má se konat 22.–25. května. Vyvolává to veřejnou debatu, zejména s ohledem na historický význam města a citlivost česko-německých vztahů.
Volba Brna je vnímána jako výrazně symbolická. Město je spojeno s událostmi z března 1939, kdy jej krátce po vzniku protektorátu navštívil Adolf Hitler. Návštěva byla součástí nacistické demonstrace moci a byla provázena podporou části tehdejšího německého obyvatelstva. Stejný den došlo k vypálení brněnské synagogy a Moravské náměstí bylo přejmenováno na Hitlerovo, což zůstalo až do konce války.
Právě tento kontext vede část veřejnosti k obavám, že konání sjezdu SdL v Brně lze vnímat jako zlehčování obětí nacismu. Kritici upozorňují, že akce s politickým a historickým přesahem by neměla probíhat bez důkladné reflexe minulosti ani bez širší diskuse, zejména pokud byla tato akce podpořena z veřejných prostředků.
Po druhé světové válce byly z Československa odsunuty přibližně tři miliony Němců. Sudetoněmecké organizace to dlouhodobě označují za vyhnání. Odsun si vyžádal 15 až 30 tisíc obětí, zatímco během nacistické okupace zahynulo 320 až 350 tisíc obyvatel protektorátu. Základem současných česko-německých vztahů je deklarace z roku 1997, kde se obě vlády shodly, že nebudou otevírat majetkoprávní otázky minulosti a budou respektovat poválečné právní uspořádání.
V tomto rámci zní názor, že by Brno mělo postupovat obezřetně a dbát na zachování historické paměti i důstojnosti místa. Debata o plánovaném sjezdu tak není jen otázkou jedné akce, ale širší úvahou, jak citlivě nakládat s minulostí a jak ji dnes připomínat. Podpora plánovaného sjezdu sudetoněmeckého krajanského sdružení ze strany části politické a kulturní reprezentace působí problematicky právě tím, že přehlíží historické a symbolické souvislosti.
Nejde o odmítání dialogu, ale o nedostatek citlivosti k minulosti. Debata proto přesahuje místní rovinu a vyžaduje jasný a srozumitelný postoj státu. Ministerstvo zahraničí a vláda by měly jasně vymezit své stanovisko a potvrdit, že respekt k historické paměti a poválečné právní kontinuitě zůstává neměnnou součástí naší politiky.
Autor článku je politolog a pedagog